ZKUŠENOSTI KLIENTŮ

KapkaRosy. KapkaRosy. KapkaRosy.

Lucie D.

K paní Evě jsem se odhodlala jít v době, kdy se mi v životě vůbec nedařilo a brala jsem to tak, že mne schůzka s ní buď někam posune nebo to mé snažení začít žít zůstane beze změny, tedy jen v té nekonečné fázi přežívání... Původně jsem chtěla zkusit jen znovunapojení, ale po domluvě s paní Evou jsem se rozhodla absolvovat jak rekonektivní léčení tak následně i znovunapojení a hned při konzultaci jsem měla neskutečně dobrý pocit a těšila jsem se na další setkání s ní. Již v průběhu léčení se mi začaly dít zásadní změny v životě. Bez problémů a emocí jsem se domluvila na odchodu z práce, kde jsem se trápila, následně byla pozvaná na pracovní pohovor a odstěhovala se z drahého pronájmu. Zatím největším úspěchem pro mne bylo okamžité vysazení léků, u kterých mi postupné snižování dávek dlouhá léta nešlo a vždy mne to vrátilo znovu na začátek potíží a teď jsem už víc než měsíc bez léků a cítím se v pohodě, což je pro mne opravdu zázrak! V současné době mám sice pocit, že se nic velkého neděje, ale vzhledem k tomu, že mám před sebou ještě spoustu nepříjemných záležitostí, které se už dlouhou dobu chystám řešit a zatím jen sbírám odvahu, tak věřím, že mi absolvování rekonektivního léčení i znovunapojení umožní se s tím v klidu vyrovnat a najít tak tu správnou cestu k řešení a možná na mě čekají ještě další zázraky... 

Každopádně moc Vám, paní Evo, děkuji za to všechno, co jste pro mne udělala a kam jsem se díky Vám posunula, jste úžasná a moc ráda na Vás budu vzpomínat, moc děkuji!


František N., Příběh mého syna

Pokud čteš tyto řádky, tak se pravděpodobně nacházíš v situaci, kdy hledáš pomoc pro sebe nebo někoho blízkého. Také jsem hledal pomoc pro svého syna Vojtu, trpícího epilepsií, když všechny dosavadní pokusy o vyléčení nebo zlepšení jeho stavu selhávaly. Věřím, že přečtení následujících řádků Ti pomůže při hledání a při rozhodování.

Mému synovi Vojtovi je nyní 25 roků. Od dětství (cca od 5 let) trpěl dětskou epilepsií, která později přerostla v epilepsii tzv. dospělou. K nejtěžší epileptické příhodě došlo na Nový rok 2017. Vojta byl hospitalizován v nemocnici, kde absolvoval celou řadu vyšetření (zejména na neurologii) a jako každý epileptik také vyšetření EEG. Následně byla nasazena celá řada nejrůznějších léků. O jeho zdravotním stavu jsem věděl pouze útržkovitě, návštěvy v nemocnici nebyly možné vzhledem k vyhlášené chřipkové epidemii.

19. ledna 2017 jsem si pro syna jel do nemocnice. Před propuštěním opět podstoupil vyšetření EEG (rozsáhlý graf zobrazoval jeden vysoký výběžek vedle druhého). Vojtovi byly předepsány léky. Odvážel jsem si z nemocnice doslova lidskou trosku. Člověka s nepřítomným tupým výrazem, nemluvného, nekomunikujícího, vyhublého, trpícího nechutenstvím. Připomínal bezvládnou loutku. Patrně omámen velkým množstvím léků, z nichž některá jsme po večerní konzultace s naším příbuzným lékařem okamžitě vysadili. Tělo vypadalo na první pohled v pořádku, žádné záchvaty ani hyperaktivita, ale při důkladnějším zkoumání nebylo pochyb o stavu syna.

Byl jsem zaskočen výsledkem třítýdenní práce moderního zdravotnictví. Rozhodl jsem se hledat pomoc jinde. Dostal jsem doporučení na paní Evu Gomolovou. Pročetl jsem si její webové stránky asi tak jako je nyní pročítáš Ty a tušil jsem, že by mohla Vojtovi pomoci. 21. 1. 2017 jsme si domluvili první návštěvu na 24. 1. 2017. Popsal jsem celý průběh a vývoj Vojtovy nemoci. V tomto místě se přiznám, že jsem až doposud věřil především metodám klasické léčby. Když jsem si po prvním sezení vyzvedával Vojtu, viděl jsem člověka sice na první pohled stejného, ale co mě okamžitě upoutalo, byl jasný pohled, jiskra v oku, nebyly to vyhaslé oči a prázdný pohled jako ještě před hodinou. Vojta si dokonce s paní Evou povídal. V tento okamžik jsem uvěřil, že zlepšení stavu, či dokonce uzdravení, je možné. Absolvovali jsme ještě další 3 sezení tři následující dny po sobě. Po každé bylo zcela zřetelné zlepšení a z Vojty byl po čtyřech dnech zcela normální kluk. Jen byl stále ještě hubený 

Ve třetím týdnu po propuštění z nemocnice (deset dní po posledním sezení) byl Vojta na kontrole a podstoupi také vyšetření EEG. Graf byl lékaři vyhodnocen jako velmi dobrý s drobnými odchylkami od normálu. Vyřazeny byly některé léky (mezi nimi všechny, které jsme vysadili už po návratu z nemocnice) a zůstaly pouze dva, ve snížené dávce. O týden později byl Vojta v takové pohodě, že odjel zpět do školy do Dánska. Lékaři o naší zkušenosti s Rekonektivním léčením nic netušili, nepovažovali jsme to za nutné je s tímto faktem seznamovat.

Další Vyšetření EEG bylo provedeno v polovině června 2017 a jeho grafický záznam vyhodnocen lékaři jako u normálního zdravého člověka. Z léků byl ponechán pouze jeden ve snížené dávce, kterou Vojta užíval ve věku 13-14 let. Musím podotknout, že od návštěvy paní Evy až do dnešního dne neměl Vojta žádnou epileptickou příhodu.

Všechny tyto výsledky a zkušenosti nás dovedly k rozhodnutí dopřát Vojtovi Reconection. A to už je začátek další kapitoly života mého syna (on je zdravý a já jsem uvěřil).

S pomocí paní Evy se podařilo dosáhnout takového zdravotního stavu mého syna, na který bych si 19. ledna 2017 nevsadil ani pětník. Přijde mi to až neuvěřitelné, ale je to tak. Už jen poloviční zlepšení bych považoval za veliký úspěch, bylo však dosaženo mnohem víc.

Děkuji paní Evě za nás oba.


Dagmar S.

Ráda bych se s Vámi podělila o své zkušenosti s Rekonektivním léčením. Protože jsem zvědavá ženská, stihla jsem si přečíst knihu Dr. Pearla, a tak jsem zhruba věděla, co mohu očekávat. Abych si užila samotnou léčbu, rozhodla jsem se absolvovat léčení 3 následující dny po sobě. Mohu říci, že opravdu nelituji.

Během těchto 3 dnů jsem na sobě, jak v době léčení, tak i po něm, pociťovala výrazné změny. Těšilo mě, že "cítím" malé i větší projevy rekonektivního působení. Na lůžku jsem se po pár minutách uvolnila a tělo začalo žít vlastním životem. Kručení v břiše ( i když jsem se těsně před tím najedla), jemné mravenčení v konečcích prstů na rukou, vizuální vjemy pod víčky, lechtivé štípaní ve tvářích či jemný, chladivý vánek v okolí obličeje. 

Každý den po léčbě a v následujících dnech se objevil pocit "nadpozemského blaha", který se narozdíl od dřívějších zkušeností jen tak nevytratil a jevil se jako trvalý stav. Nyní ve vypjatých situacích zůstávám ve klidu a míru, což se mi dřív vůbec nedařilo. Můj vnitřní program pracuje v jiném režimu... v režimu vnitřní stálosti a vyrovnanosti. Vnímám, že setrvávám v harmonii především sama se sebou. Hlava je ve střehu, ale věci už vnímám nejen hlavou, ale i srdcem. Snad by se to dalo nazvat jako harmonická spolupráce duše a mysli. Emoce se ustálily. Vnímám vedení, které s důvěrou a vnitřní jistotou následuji.


Natasha Hilde, Německo

Evicka, vy byt uzasne stvoreni. Mockrat dekuji vam za leceni ktere prinest mi uzdraveni. Ja mit dlouhy cas velky problem s migrenami a zavrati. Po leceni na dalku vsechno je pryc. Na zacatku bylo zhorseni. To trvat tyden a pote uz nic. Citim velkou energii uvnitr a vyrovnanost. Je mi krasne a uzivam si to. Nepamatuji, kdy ja se tak naposledy citila. Dekuji. Preji vam ze srdce moc spokojenych klientu jako ja. 


paní Milada

Ráda bych se s vámi podělila o radost z vyléčení mého malého vnoučka.

Narodil se v červenci a již ve třech týdnech musel jít do nemocnice, protože měl zánět v oušku. Po léčení antibiotiky nastalo ,,zlepšení'' , ale do měsíce mu z ouška teklo znovu. Pokračovalo další léčení kapkami, antibiotiky a to se opakovalo až do prosince, kdy pan primář řekl, že po vánocích se rozhodne o operaci v Brně. To nás všechny vyděsilo a začali jsme hledat jiné možnosti.

Když jsme se dozvěděli o rekonektivnim léčení, svitla nám naděje, že náš malý nebude muset podstoupit operaci. První léčení dostal hned po Štědrém dnu. Byl velice klidný, spokojený a smál se. Bylo to neuvěřitelné. Další léčení dostal na dálku.

První týden v lednu byl v nemocnici na kontrole a pro stanovení data operace. Pan primář se mu díval do nemocného ouška a potom do zdravého, protože si myslel, že si je spletl. Když mu znovu prohlédl nemocné ouško, řekl, že je to zázrak.

Teď je naš malý spokojený, směje se, z ouška mu neteče a nemá ani rýmičku.

Děkuji Vám, Evičko, za celou rodinu, za uzdravení našeho vnoučka... za ten zázrak.


Natálie B.

(Doporučuji dočíst až do konce.)

jak jsem slíbila, že až nastane správný čas, napíšu svoje dojmy, tak právě nastal.

Musím říct, že se mi pomalu, ale jistě mění celý život.

Bezprostředně po samotném reconnection jsem si plula na obláčku a všechno šlo jako po másle. Doma děti byly jako vyměněné a celkově jsem vnímala, že se ke mě chovají jinak. Samozřejmě nejenom děti, ale všichni lidé v mém okolí. Jakoby nikdo na mě nemohl a z ničeho jsem neměla obavy. I v práci to najednou krásně pohodově plynulo. Nejkrásnější byl ten pocit ráno po probuzení. Vždycky jsem se cítila "divně" a to bylo pryč. Dokonce začaly i dárečky – při vyjížďce na kole jsem našla dvě stovky (předtím jsem nikdy nic nenašla).
Vydrželo to tak týden a pak se vrátily staré scénáře. Jen nebyly tak silné.

No abych to shrnula. V současné době se necítím nic moc. Jak po zdravotní stránce, tak i co se týče duševna. Staré vybudované stereotypy mě úplně převálcovaly. Naprosto ve všem – v práci, osobním životě, Je pravda, že takový ten pocit strachu už nemám, ale "blbý pocit" zůstává. Dokonce se mě nedaří ani napojit se. Teď řeším vztahovou, dosti bolavou záležitost, ale cítím, že je potřeba to udělat. To taky nepřidá. Jako bych se točila v kruhu a nemůžu z něj ven. Snažím se (což je špatně, protože snažení nic neřeší) všímat si pěkných věcí a naladit se, ale nemůžou mě najít. Ten smutek je úplně převálcuje.
Ráda bych podala veselejší rekapitulaci (už kvůli sobě), ale zatím to mám takhle.

Tohle bylo napsáno 16.6.2016 (docela zajímavé datum)

Takže abych splnila, co jsem slíbila:) a konečně dokončila několik měsíců rozepsaný mail.

Musím po pravdě konstatovat, že můj život se změnil.
Přichází ke mě nové a zajímavé věci, zbavila jsem se strachu a život se mě jakoby otevřel. Dovolenou v zahraničí jsem si vyloženě "užila", což dřív nepřicházelo v úvahu. Víc si věřím a jsem jistější.
Některé věci z minulých návyků ještě pořád táhnu s sebou, jako kouli na noze, ale věřím, že i ty odejdou z mého života.

Zkoušela jsem na kolegyni rekonektivní léčení a obě jsme cítily, že to na ni působí. Jen jsme nevytrvaly a u nikoho jiného jsem to zatím nezkoušela.

Teď po delší pauze jsem se vrátila ke čtení knihy "Šalamoun promlouvá". Vede mě to samo.

Tímto bych shrnula můj dosavadní vývoj.

Velmi ráda na Vás vzpomínám a věřím, že se ještě potkáme:)
Přeji Vám krásné pohodové dny a hodně "probuzených" lidí.

E-mail ze dne 25.9.2016

Ještě bych své dosavadní zážitky rozšířila. Mám teď hodně inspirací a skvělých nápadů, co se týká mého tvoření.

I v práci se vše uklidnilo a přišly nové kolegyně, které jsou na podobné vlně.

Poslední dobou cítím, jako by moje ruce a vlastně celé tělo, mělo nějaké receptory a já přes ně příjmám okolní svět. Získala jsem několik centimetrů navíc okolo svého těla (jako bych cítila auru). Nejvíc to samozřejmě vnímám na rukách a středech dlaní, ale i na ploskách a někdy i na celém těle. A co je další poznatek, jsem nesmírně citlivá na chlad a prochlazení. Po změně stravování jsem byla hodně zmrzlá, ale to se upravilo (tělo si zvyklo). Teď je to jiné. Nově probuzené receptory vnímají a následně reagují.

Tomuto dalšímu "posunu vpřed" ovšem předcházelo docela krušné období. Nic se mi nedařilo, v práci jsem chtěla dát výpověď – už to nešlo vydržet. Ani tělesně, ale hlavně psychicky – samá nespravedlnost vůči mojí osobě. Navíc se přidaly zdravotní potíže a to docela silné. Nevím, jestli tohle bylo to příslovečné dno, ale ujasnila jsem si, že tohle nechci.

Každé setkání s Vámi nebo "jen" zpráva či telefonát, na mě působí jako živá voda. Proto doufám, že se znovu setkáme a probereme, co jsme ještě nestihly. Navíc ke mě chodí inspirace k přečtení knížek, které mě posunují dál nebo odpovídají na aktuální otázky.

Vidím, že je to zase román, ale říkala jsem, že jsem spisovatelka. :)))

Tak to je ve stručnosti moje prožívání po reconection


Michaela M.

Vážení, lítám v tom, a to neskutečně. Ti z Vás, kteří si dovolili Rekonektivní léčení nebo Reconnection, patrně tuší. Mně přineslo Reconnection probuzení. A to dokonalé. Je to, jakobych celý život spala a jen snila o životě. Nyní konečně žiji a užívám si vše plnými doušky. Dějí se mi zázraky, o kterých se mi ani nezdálo. A to denně. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Tiše a s obrovským údivem žasnu nad dokonalostí této metody. Vám všem přeji možnost prožívat tento úchvatný stav vědomí. Děkuji. Děkuji. Děkuji!!!


Zdena L.

1. sezení: Měla jsem stále zavřené oči. Nejprve jsem pociťovala mravenčení v celém těle. Poté se mi začala přes zavřené oči otevírat krásně modroučká obloha (podobně jako když se vytahuje roleta). Následně jsem pocítila mírnou bolest v levém stehnu (přesně v místě, kde pociťuji dlouhodobě bolest). Pak jsem ucítila ještě mnohem intenzivnější bolest i v levém lýtku (opět v místě se kterým mám problémy řadu let).

Až doma jsem si uvědomila i ostatní vjemy. Již na samotném začátku sezení jsem pociťovala silné mravenčení v celém těle, hodně se mi koulely oči, až jsem myslela, že je neudržím zavřené. Také mi bušilo srdce jako splašené. Po chvíli se vše zklidnilo. Snažila jsem se co nejvíce uvolnit, neboť jsem stále cítila napětí. Také jsem si uvědomila, že jsem přes zavřené oči zahlédla štíhlou vyšší postavu v bílém rouše s delšími vlasy, které jí splývaly okolo obličeje, stála napravo ode mne, obličej si nevybavuji. Na stropě jsem zahlédla něco, co se mohlo podobat nádhernému lustru. Prostředí okolo mne bylo bílošedé. Poté se kolem mne objevilo mnoho dětských ručiček, které se pohybovaly nad mou hlavou a také nad tělem zleva doprava a zprava doleva, jakoby něco z prostoru nade mnou odebíraly. Pohyby ručiček byly pomalé a ladné. Bylo zvláštní, že ručičky, které byly od mého těla vzdálenější, působily jako větší dětské ručičky, zatím co ty, které byly blízko obličeje byly drobounké. Na konci pohybu vždy jako by něco sevřely a odhodily. Postupovaly směrem k tělu a potom už jsem je neviděla. Také jsem přes víčka vnímala něco jako stíny.

2. sezení: Na druhé sezení jsem šla klidná ale s velkým očekáváním, jaké vjemy budu pociťovat tentokrát. V první fází sezení jsem cítila příjemné teplo, které se mi rozlévalo po celém těle, srdce se mi opět rozbušilo, ale oči se mi nekoulely. Poté jsem opět ucítila mírnou bolest v levé noze, ale nebyla tak intenzivní jako při prvním sezení. Ucítila jsem vánek, který v pravidelných intervalech ovíval můj obličej. Také jsem zaslechla zvuky – jako kdyby jemné vlny pravidelným pohybem narážely na písek. Bylo to takové pravidelné šumění. Tentokrát jsem nic neviděla. Došla jsem k závěru (kdo chce víc, nemá nic). Po této zkušenosti vím, že nemám nic očekávat, jen se uvolnit a přijímat.

3. sezení: Při třetím sezení jsem byla zcela klidná a uvolněná. Opět se mi rozbušilo srdce, po chvíli se zklidnilo a já jsem ucítila příjemné teplo. Během celé terapie jsem se výrazně potila. Asi v polovině sezení se ozvala úporná bolest levé nohy, která trvala delší dobu. Vnímala jsem opět jemný vánek na obličeji.

Závěr: Nejvíce mne samozřejmě zaujalo první sezení. Pro mne to bylo prostě úžasné a moc se mi celá terapie líbila.


Markéta R.

Ráda bych se s Vámi podělila o moji zkušenost s Rekonektivním léčením. K paní Evičce jsem se objednala nejprve na 3 sezení, později na další 3 a následně také na Reconnection. Ač jsem přišla se závažným onemocněním (karcinom prsu), diagnózu jsem neprozradila. Tvářila jsem se, že přicházím spíše ze zvědavosti a tvrdila, že žádné vážné zdravotní problémy vlastně ani nemám. Měla jsem silný pocit, že mi tato terapie pomůže a já se uzdravím. Bylo to velice zvláštní - vlastně jsem to věděla. Musím ještě podotkonout, že mi paní Evička rozmlouvala další 3 sezení, která jsem si následně vyžádala, protože měla za to, že jsem skutečně přišla jen ze zvědavosti. Navrhovala, abych raději ušetřené peníze investovala do Reconnection. Velice mne toto jednání potěšilo. Cítila jsem obrovskou důvěru (a to nejen z tohoto důvodu) a věděla jsem naprosto jasně, že jsem se svěřila do správných rukou. V průběhu všech sezení (vč. Reconnection) jsem vnímala velice hluboké prožitky a vždy odcházela s pocitem, že snad sním či co, protože to, co následovalo je slovy nepopsatelné. Po půl roce (a to bez jakýchkoli medikací) jsem zcela zdravá. A nejen to. Léčení mi změnilo život. Změna se nedá přehlédnout. Je to, jakobych se probudila ze zlého snu do nádherné reality zalité sluncem. Nyní si plním své sny, hezky jeden za druhým a jsem vděčná za nemoc, která mi přinesla do mého života tuto úžasnou změnu. Teprve nyní mohu říci, že skutečně žiji. Dřív jsem jen přežívala. Děkuji Vám, Evičko, jste zlaťučká! Přeji, ať se Vám daří.


Martin Z.

Rekonektivní léčení a osobní Reconnection mi přineslo hluboké uvědomění a vnitřní klid. Vím co chci a jdu si za tím. Vše, na co jen pomyslím, se děje. Jsem vděčný, že mohu být součástí tohoto procesu.


Andrea K.

Rekonektivní léčení se ke mě dostalo zcela nečekaně. Od počátku jsem vnímala silný pocit "Jdi do toho". Šest let se snažíme s manželem o početí, ale bezvýsledně. Podstoupili jsme všechny možné terapie a léčebné kůry, ale bez jakýchkoli výsledků. A náhle se objevila informace o Rekonektivním léčení, které je jednoduché, nic po vás nechce. Jen přijít, uvolnit se, otevřít a přijmout vše co přijde a důvěřovat tomu co přichází. Zdá se mi to být geniální. Absolvovala jsem 3 sezení. První mě překvapilo, druhé zaskočilo a třetí mi doslova vzalo dech. To, co přišlo v podobě sezení, jsem si nedokázala ani představit. První změny na sebe nedaly dlouho čekat. Za dva měsíce jsem, bez jakékoli snahy či změny, zhubla 15 kg a obdržela vysněnou postavu. Zaznamenala jsem hustější vlasy, zjemnění a zpevnění kůže a vůbec celého těla. S tím přišla i spousta nevyčerpatelné energie. Zdá se, že čím víc jí vydávám, tím víc jí mám. A nyní, po dalších 3 měsících, jsem těhotná!!!:-) Když jsem to zjistila, myslela jsem, že zešílím. Milí přátelé, nemohu nic jiného, než Vám Rekonektivní léčení doporučit. Obdržela jsem skutečné dary a to samé přeji vám všem. Běžte do toho. Stojí to za to, věřte mi.:-)


Lukáš M.

Když jsem se dozvěděl o Rekonektivním léčení, téměř okamžitě jsem vyhledal terapeutku a dohodl si 3 sezení 3 dny po sobě. Tuším, že jsem tuto informaci obdržel z nějakého, pro mě zatím neznámého důvodu. Neměl jsem žádná očekávání, přivedla mě spíše zvídavost a touha poznat, o co vlastně jde. Zajímalo mě, jak budu rekonektivní energie vnímat a samozřejmě i to, co bude následovat. Už při prvním sezení jsem byl velice mile překvapený, prožíval jsem něco tak hlubokého a zároveň i téměř hmatatelného, že mě to přímo zaskočilo. Prožitky se s každým dalším léčením prohlubovaly. Je to slovy nepopsatelné. Cítím hlubokou pokoru a vděčnost. Už kvůli tomuto "nadpozemskému" prožitku stojí za to udělat si čas a absolvovat terapii. Od léčení uběhlo několik dní, kdy jsem zjistil, že mě nebolí páteř, ani kyčle. Nevím přesně, kdy a jak se to stalo, navíc se mi to zdá být zcela nepodstatné. Po téměř deseti letech trápení je to pryč. "Jen tak." Také jsem si uvědomil, že se mi celá páteř nějak srovnala, celý jsem se narovnal a dokonce bych řekl, že i o něco málo vyrostl. Je to velice zvláštní, ale každopádně příjemný pocit. Další "překvapení" přišlo za necelý měsíc, kdy jsem odložil brýle po zjištění, že vidím bez nich lépe než s nimi. Zrak se mi stále více zlepšoval (původně jsem měl 2,5 dioptrie). Dnes, 3 měsíce po léčení, jsem zcela bez brýlí.
Jsem nadšený a těším se na osobní Reconnection, které jsem si dohodl v dubnu. Nemám žádné očekávání, s důvěrou přijmu vše, co mi přijde.
Děkuji za velice profesionální, a zároveň i laskavý přístup terapeutky a také příjemné, harmonickou energií doslova nabité prostředí.


Hana V.

První rekonektivní léčení jsem absolvovala poprvé v létě 2015 na dálku. Vždy mě zajímaly souvislosti s léčením těla. Tušila jsem, že existuje něco víc, něco mimo naše běžné vnímání a chápání. Metoda Rekonektivního léčení mě zaujala z mnoha důvodů. Jedním z nich byla i zvědavost, zda jsem schopná vnímat tuto energii.
V domluvený čas jsem si lehla na postel a uvolnila se a čekala co přijde. Po chvilce jsem ucítila mírné brnění v dlaních. To se stupňovalo a prostupovalo k pažím a stále více se stupňovalo. Silné vibrace prostupovaly do celého těla a staly se neovladatelnými. Na pohled mé tělo vypadalo jakoby se svíjelo v křeči. Přesto, že jsem si vše plně uvědomovala, tyto pohyby jsem nebyla schopná ovládat. Vibrace přicházely v periodách, v jednu chvíli se tělo téměř zklidnilo a následně to vše začalo nanovo. Přestože jsem měla celou dobu zavřené oči, cítila jsem se být obklopena světlem, cítila jsem se zvláštně, byla jsem překvapená, ale bylo mi v tom dobře.
Zhruba po půl roce se tento stav opakoval. Bylo to v období, kdy se v mém osobním životě odehrávaly rozsáhlé změny. Vše se zdálo být harmonické a dařilo se mi. Uvnitř jsem se ale stále něčemu bránila a až ve chvíli, kdy jsem si toto začala uvědomovat a uvažovat nad tím, jak si tvořit život přesně takový jaký ho chci mít, přišla v noci stejná energie.


Nyní cítím obrovskou vděčnost, sílu a také odpovědost k sobě a k tomu co si do života přitahuji ať už vědomě či nevědomě. Děkuji za vše!!!